Sekáčování

Až mě někdy zase napadne, že prodat vyřazené oblečení po pár korunách na vintedu je dobrý nápad, mělo by se mi nějak připomenout, že tedy rozhodně NENÍ!

Když máte zrovna smůlu, můžete se přesvědčit, že lidi jsou debilní. No a co se může stát na místě, kde se sdružuje obří množství holek? Přesvědčíte se, že se ženským neříká slepice, husy nebo celkově tak různě po drůbeži, jen tak náhodou. 

A znáte to, jak za vámi jsou slepice schopné v houfu běžet a pak vám ještě klovat do nohou, když jim rychle něco nehodíte? 

Navíc tak nějak rozlišuju verze prodeje na: prodat a vytřískat, a pak prodat, aby se to doma neválelo. To znamená, že nechcete za triko tři stovky, ale třeba třicet korun. Já takhle prodávala mikiny po padesáti korunách. 

A stejně měla slečna problém, že snad ještě nezaplatím poštu z vlastní kapsy nebo co. To mám pak chuť napsat něco hnusnýho nebo aspoň sarkastickýho, ale držela jsem se a snad už od ní bude pokoj. 

Jenže mně je prostě líto některé ty věci úplně vyhodit (myšleno do kontejneru na oblečení na charitu, do běžné popelnice by mě nikdy nenapadlo věci vyhazovat) a chtěla bych, aby si je ještě užil někdo, kdo by stál přesně o něco takového a ne je podstrčit jako aby někdo jen měl co nosit, jestli mi rozumíte. 

I když z toho vynechám debilky a zahrnu do toho jen v pohodě lidi, tak ono i to posílání těch věcí a obtěžování se s tím je prostě aaghrrr.