Prostě...
Takové to všechno, co jsem už tááák dlouho nepsala. Prostě jen něco. Střípky, na sebe nenavazující útržky. Já vlastně ani nevím, o čem jdu teď zrovna psát, jen se mi strašně chce. Cítím nadšení a prostě blogový hajp. Tyjo, proč jsem si to tady nezaložila dřív?
Mám tajemnou dřevěnou bednu. Zrovna dnes mi do ní přibyly nové zásoby voňavého kafe a já teď nevím, na které se vrhnout dřív!
Původ toho, že ji vlastně vůbec vlastním je docela vtipný, protože jsem v ní sice na Vánoce dostala čaje a kávu, byla úplně vrchovatá, jenže to by nebyla moje máma, aby si nevymyslela nějakou ptákovinu.
Kdybych měla mluvit o mojí mámě, bylo by to na strašně dlouho. V tomhle kontextu ovšem stačí zmínit jen to, že má nadání na ostudu. Jí samotné to nevadí, ale buďte s ní někde mezi lidmi a budete chtít tam nebýt. Občas si prostě něco vymyslí a pak se k tomu dostává cestou trapasů. Jednou třeba chtěla něco objednat, jenže obchod nedodával jen tak někomu, ale pouze podnikatelům. Objednávat jste museli ve velkém množství a k tomu dodat IČO. Nejenže objednala množství menší než malé - jeden kus - ale když nevěděla kudy kam poněvadž IČO samozřejmě nemá, napsala tam prostě 123456789.
Už si dovedete představit, jak někde chcete nebýt, když na to přijde?
No, ale ta bedna, která mi teď slouží na uskladnění kávy...
Prodává ji obchod specializující se na dárky pro muže. Nedostala jsem ji já, dostal ji Hynek, víte co... A celý jejich koncept spočívá v tom, že nedostanete jen bednu, ale vyberete si, co do ní chcete naplnit (salámy, pivo a kdovíco ještě), tu následně zatlučou a obdarovaný k ní dostane páčidlo a dárek rozbalí netradičním způsobem.
Nějak se jí povedlo vyňahňat z nich tři prázdné bedny i s příslušenstvím (hřebíky, páčidla)... A já ani nechci vědět jak.
S postupem třetí řady the Handmaid's Tale mě přestávaly následující díly stále méně zajímat. Nemocniční epizoda, kde nebylo v podstatě nic jiného než na zemi klečící a debilně čumící Džůnka byla snad stejně nudná, jak kdyby celých 45 minut seděla na hajzlu a pro vývoj příběhu i naprosto bezvýznamná. Bez tohohle dílu - do poslední minuty! - se dá úplně v klidu obejít a nic nikomu neuteče, což je docela škoda, vzhledem k tomu, jak moc jsem žrala první sérii a jak se povedla i ta druhá.
Včera se to ale obrátilo a aktuální epizoda mě bavila strašně moc. Situace, v níž se ocitá Pferd už byla jen takovou třešničkou na dortu, která to celé dokonale zbourala. Přesně takhle to má frčet, tohle je rukodělnice, kterou známe a máme rádi.
Omlouvám se za soukromé vtípky a výrazy, které následně nevysvětluju, ale tenhle blog jich zřejmě bude prostě plný. Musíte si zvyknout nebo se ptát...
Mám tajemnou dřevěnou bednu. Zrovna dnes mi do ní přibyly nové zásoby voňavého kafe a já teď nevím, na které se vrhnout dřív!
Původ toho, že ji vlastně vůbec vlastním je docela vtipný, protože jsem v ní sice na Vánoce dostala čaje a kávu, byla úplně vrchovatá, jenže to by nebyla moje máma, aby si nevymyslela nějakou ptákovinu.
Kdybych měla mluvit o mojí mámě, bylo by to na strašně dlouho. V tomhle kontextu ovšem stačí zmínit jen to, že má nadání na ostudu. Jí samotné to nevadí, ale buďte s ní někde mezi lidmi a budete chtít tam nebýt. Občas si prostě něco vymyslí a pak se k tomu dostává cestou trapasů. Jednou třeba chtěla něco objednat, jenže obchod nedodával jen tak někomu, ale pouze podnikatelům. Objednávat jste museli ve velkém množství a k tomu dodat IČO. Nejenže objednala množství menší než malé - jeden kus - ale když nevěděla kudy kam poněvadž IČO samozřejmě nemá, napsala tam prostě 123456789.
Už si dovedete představit, jak někde chcete nebýt, když na to přijde?
No, ale ta bedna, která mi teď slouží na uskladnění kávy...
Prodává ji obchod specializující se na dárky pro muže. Nedostala jsem ji já, dostal ji Hynek, víte co... A celý jejich koncept spočívá v tom, že nedostanete jen bednu, ale vyberete si, co do ní chcete naplnit (salámy, pivo a kdovíco ještě), tu následně zatlučou a obdarovaný k ní dostane páčidlo a dárek rozbalí netradičním způsobem.
Nějak se jí povedlo vyňahňat z nich tři prázdné bedny i s příslušenstvím (hřebíky, páčidla)... A já ani nechci vědět jak.
---
S postupem třetí řady the Handmaid's Tale mě přestávaly následující díly stále méně zajímat. Nemocniční epizoda, kde nebylo v podstatě nic jiného než na zemi klečící a debilně čumící Džůnka byla snad stejně nudná, jak kdyby celých 45 minut seděla na hajzlu a pro vývoj příběhu i naprosto bezvýznamná. Bez tohohle dílu - do poslední minuty! - se dá úplně v klidu obejít a nic nikomu neuteče, což je docela škoda, vzhledem k tomu, jak moc jsem žrala první sérii a jak se povedla i ta druhá.
Včera se to ale obrátilo a aktuální epizoda mě bavila strašně moc. Situace, v níž se ocitá Pferd už byla jen takovou třešničkou na dortu, která to celé dokonale zbourala. Přesně takhle to má frčet, tohle je rukodělnice, kterou známe a máme rádi.
Omlouvám se za soukromé vtípky a výrazy, které následně nevysvětluju, ale tenhle blog jich zřejmě bude prostě plný. Musíte si zvyknout nebo se ptát...
---
Rozjela jsem se, že vypíchnu aspoň pět věcí, o kterých budu v tomhle článku psát, ale mezitím se mi nějak přestalo chtít. Tak možná zase příště.
Pferd mě dneska ráno dokonale rozbil, ještě teď u toho mám problém nevyprsknout smíchy. :D Třeba se to takhle v závěru ještě vytáhne a dokáže nabudit na další řadu.
OdpovědětVymazatA teď mě asi rozbilo i to IČO, protože i když jsem ji zatím viděla jenom párkrát, dokonale to na ní sedí. :DDD