Příběhy z Brindleton Bay - část první - Elisa

Brindleton Bay je městečko strážené majákem s výhledem na oceán a obyvateli překypujícími láskou ke zvířatům.

Kočky se zde stahují k domovům i místům, kde simíci rádi tráví čas s přáteli a nikde jinde než zde po parcích nepobíhá tolik psů. 

Nejen oceán, ale i kopce a lesy si zde mohou obyvatelé užít. Mimo centrum města se v okolí nachází pozemky s velkým prostorem kolem sebe, téměř zapadlé v přírodě...

Právě zde v tomto městečku má Elisa původ, ačkoli o tom mnoho neví. Její rodina žila v uhlazeném předměstí se živými ploty, kde bylo vidět z okna do okna a sousedé byli vzdálení jen pár kroků. 

Ona sama však předměstský život nikdy nezažila, narodila se v tropickém ráji, na ostrově Sulani. Nedá se říct, že by si ve světě horkých letních dnů, oslňujících západů slunce a slané vody střídaných s tajfuny a plískanicemi zimního období našla své místo. Vždy ji to táhlo jinam. A zatímco její nevlastní sestra na ostrově zapustila kořeny, Elisa se velmi brzy (už jako teenager) osamostatňuje a vrací se zpět do rodného města jejích prababiček, do Brindleton Bay. 

Svůj život směřovala Elisa z prosluněného ostrova věčných prázdnin do malé chatky se zahrádkou, včelími úly a okolí lesů. Útulné zázemí s drobnou ložnicí v patře a prosklenou částí střechy je příjemným domovem v jakémkoli počasí. Společně ho s ní obývá jaguarundi jménem Paul. Její chlupatý parťák. 

Ten malý koutek u lesa by se zdál jako překrásné místo k žití. Elisa má přírodu velmi ráda, proto se jí její kousek přírody v Brindleton Bay na jednu stranu ohromně líbí. Má vlastní med, učí se rybařit, může trávit spoustu času v přírodě přesně tak, jak jen si bude přát. 

Jsou ale věci, které i takový příjemně vypadající život znepříjemňují, ačkoli pro okolí chvilku trvá než vyjdou najevo. 

Elisa je hodně společenská, a proto mají u ní návštěvy ze sousedství vždy dveře otevřené. Pravidelné návštěvy rodiny proto brzy doplnili i sousedé a nově vznikající přátelství na sebe nenechala dlouho čekat. 

Její nejbližší sousedka Carol Jonesová je dokonce i její vzdálenější příbuzná. Jejich prarodiče - dědeček od Elisy a babička od Carol - byli bratr a sestra. 

Společně si padly do noty a rády spolu jen tak klábosí. V podstatě by nebyl důvod, proč nemít Elisu rád a rád si s ní nepovídat. Je přátelská a společnost vyhledává, snaží se být i milá... 

Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy je společnost ve větším počtu, navzájem se mezi sebou více či lépe zná, nebo, co je nejhorší, se v ní vyskytují zadaní simíci se svými polovičkami. Elisa žárlí. Hodně a téměř na všechno. 

Když se její kamarádky baví s ostatními, když její kamarádky přivedou na návštěvu manžela... Když jsou simíci kolem prostě spokojení. 

Po chvíli strávené v takové společnosti začíná být Elisa zpruzelá a její nálada klesá stále níž, objevují se první stěžování, překračují v lamentování a s tím upadá i nálada všech kolem. 

Elisa má najednou problém s tím a oním, potřebuje se svěřit se špatnou náladou, nefungujícím milostným životem... potřebuje prostě kňourat. Jenže její okolí má jen velmi omezenou schopnost toto snášet, a proto řada simíků po chvíli zkrátka odchází domů nebo kamkoli pryč, kde se dá bavit nějak normálně.

A zatímco všichni žijí své životy tak, jak se jim jeví jako ideální - nevlastní starší sestra zakládá rodinu na ostrově, kde se Elisa nikdy necítila jako doma, sousedi už šťastnou rodinu mají, chovají (pso)kozy a pečou medovníky, jiní tančí v baru do brzkých ranních hodin a užívají si bohaté společnosti, Elisa není schopná takovou společnost vydržet, jelikož jí po chvíli vždy dojde, že není Sluncem jejich oběžné dráhy a rychle se zase utápí ve špatné náladě, která ji zrovna před chvílí konečně přešla. 

Má-li zrovna lepší časy, navštěvuje své blízké a snaží se užívat veškeré příjemné chvilky, které ze svého života zvládne vydolovat. Je to pro ni ale velmi těžké, poněvadž dobrou náladu a radost má opravdu jen málokdy.  

Jednoho letního večera, kdy jí opět přepadly chmury a kamarádky už nemohly vydržet její nekonečné stěžování a obviňování, jí nečekaně zkříží cestu jistý Joseph Donovan z Vrbové zátoky, kde zrovna byla na návštěvě u své známé. 

Bylo by snad možné, že aspoň někoho ta holka neukňourá k smrti  odchodu?