Trochu života do těch korona časů!
Je mi líto, že občasné štěky nepíšu častěji. Vlastně by se mi to i líbilo, ale i když si často říkám - tohle napíšu, to je dost vtipný/blbý/dobrý na to, aby to šlo na blog, většinou už se nekoná to, abych si ten blog fakt otevřela a začala psát. Jestli to napravím? Ráda bych, ale je to ve hvězdách... Den jsem začala s tím, že musím vstát brzy, abych stihla do krámu, kam můžu jen do deseti kvůli inventuře...došel mi přípravek na nádobí, nebylo co k snídani, i nějaký pečivo by se šiklo... Vlastně takový dost klasický scénář. Co žrát má jen pes. Takže vstanu brzo, nakoupím a od osmi už můžu frčet pracovní povinnosti, z nichž některé pořád odkládám, přičemž čas už se krátí a nemůžu na ně kálet do nekonečna. Až na to, že vstávám a za chvíli bude osm. To ovšem není příběh tohoto článku, spíš jen takový můj už v podstatě běžný nešvar. Odpoledne se mi vcelku vydařilo.
