Na veterinu a zase zpátky...na veterinu

Asi tím největším důvodem, proč tak nerada navštěvuju lékaře všech druhů - i jen preventivně (můj názor je takový, že se tam má jít až když mám důvod tam jít, ne se tam vydat proto, abych nějaký našla - je to, že jakmile tam jednou vlezete, jen velmi těžko se od toho zase osvobozujete. Jako by snad každá návštěva doktora byla spojená s tím, že bude chtít něco řešit a něco šťourat nebo tedy, když budete mít štěstí, tak sice nebude, ale zanedlouho se tam vrátíte sami, protože se něco podělá a vy tam musíte. 

V podstatě přesně takhle fungují návštěvy veteriny nejen s Larou, ale jak si tak všímám, vlastně se všemi psy, i s Chessinou a Dragem. Je to kolotoč, ze kterého se těžko vystupuje. 

Minulá neděle byla zvláštní. Přišlo zase hnusný vedro a dusno, které už mě v žádném ohledu netěší a třepu se na podzim, vlastně to tak mám asi každoročně, a celý svět byl takový divný, houpavý a ospalý. Lara ten den ani nebyla prdlá jako běžně a od rána zvracela a polehávala. Nakonec nechtěla dělat nic než jen ležet na dece.

Volala jsem veterináři a domluvila se s ním, že dorazíme ještě před ordinačními hodinami a podívá se na ni. Sám mi později ještě volal, že už můžeme vyrazit, že už i on dorazil domů (má ordinaci hned u domu) a tak jsme tam byli asi půl hodiny před ordinačními hodinami. Asi minutku jsem byla ještě v čekárně než veterinář dojde a už se dovnitř žene bába s čivavou a dědkem v závěsu.

"Podivej a už tady někdo je. To nevim teda v kolik bych měla jít aby tu nikdo nebyl. Asi hodinu dopředu!" Začala lamentovat a ani se nesnažila šeptat to dědkovi na tajňáka. Hodně jsem se držela, abych jí neřekla, že by mohla třeba držet hubu nebo že je kráva. Udržela jsem se, neřekla jsem jí nic, ale nasrala mě pěkně, bába plesnivá. Ordinace měla být otevřená až za půl hodiny. Jen díky tomu, že jsem tam byla dřív já, pak vzal vet i ji vlastně dříve, než by vůbec došel, tak si nemá na co stěžovat, ježibaba.

Dozvěděla jsem se, že Lara má hodně podrážděné trávení. Přiznala jsem, že předchozí den slupla houbu (jedlou). Mohlo by to být tím... Odjížděly jsme odtamtud porouchaným autem, o čemž jsem se zmiňovala už v předchozím článku, a tak jsme ten večer nechali odvézt i druhé auto a byli tedy na pár dní nepojízdní. 

Jenže blbý věci se dějí naschvál v blbý čas, a tak se Laře přitížilo. A to v pondělí večer před desátou. 

Začala zvracet krev a bylo jí vážně zle. Povedlo se nám dovolat se veta, který naštěstí má i nonstop pohotovost (po tel. domluvě samozřejmě), ale auto nebylo. Nakonec jsme na desátou dorazili autem vypůjčeným od bratrance. Podle sona se Laře rozjel dost velký zánět ve střevech, jelikož se něčím přiotrávila. Dostala další sadu injekcí, ale v úterý jsme tam byli zase. Tentokrát mě tam vezla teta. Jelikož se s největší pravděpodobností vážně jednalo o otravu, ještě následující den se divně motala a nebylo jí dobře. 

Skvělá zpráva - rozhodně se zlepšuje a po injekci mohla domů se slovy, že znovu už nemusíme, pokud nebudou vyloženě nějaké problémy. 

Má dietu, ale chuť k jídlu už docela má, už zase chodí na procházky a zlepšuje se. To pondělí jsme ji ale zachraňovali doslova hrobníkovi z lopaty a do rána by prý nejspíš nevydržela. 

Nemám tušení, jestli to bylo jen tou houbou nebo někde slupla něco jiného, nemám se to jak jinak dozvědět, ale snad už bude jenom líp. 

• foto , ušila jsem si kaktusový povlak na můj oblíbený polštář a Lara mi ho od té doby vesele krade