Příběhy z Brindleton Bay - část třetí - Jackson

Sociální interakce jsou pro Elisu trochu jako divná odrůda magie, které úplně nerozumí. Ostatně jako pro mnoho skutečných lidí, což je na simících určitě třeba ocenit. Od prvního dílu prošli obřím vývojem, který je udělal mnohem zábavnějšími než kdy byli. 

Ale tedy, Elisa a její sociální život - zas a znovu. Zdá se, že život téhle siminky nic jiného nikdy řešit ani nebude. Velkou zajímavostí jejího případu totiž je to, s jakým poklesem nálady se potýká pokaždé, když se s někým více sblíží. Dalo by se říct, že s každou další chvílí strávenou s někým se později propadá do o to větších stavů smutku, když zůstane zase na chvíli jen doma s kocourem. 

Nejprve ale o tom, kde jsme skončili minule. Jackson. Vyklubala se z něj nová známost, která o Elisu stojí, dokonce i po jejích výlevech a neopouští jeviště po prvním dramatu. Byť se na první pohled nezdá, překvapí svou romantickou povahou a nejspíš proto nemívá Elisa tolik prostoru pro nekonečné a stále gradující kňoury, protože ten kluk ji neustále zahrnuje pozorností, a tak si zkrátka nemá kdy moc stěžovat... Když jsou spolu. 

Když však dojde na čas strávený v nepřítomnosti Jacksona, objevují se nové obavy, které Elisa dosud ještě nepoznala. Co vlastně Jackson dělá, když není zrovna s ní? 

Tyto nepříjemné pocity často doznívají i ve chvíli, kdy mu telefonuje nebo dokonce i tehdy, kdy tedy na její výzvy a žádosti konečně dorazí k ní domů. 

Mimo společně strávené chvíle je tedy stále protivná úplně stejně jako bývala dosud a ani její rodina už to moc nedává. 

Oba spolu tráví téměř veškerý čas. Místo školy, i pozdní odpoledne, později Jackson zůstává i přes noc.  Jeho romantický duch nejspíš ukradl Elisino srdce... Nejsou to ale jen abstraktní věci, které Jackson krade... On totiž prostě krade!

Jako první zmizela kočičí miska, která se ale neválela nikde po domě, jak ji občas odnesou hladoví psi. Posléze se vytratil i kočičí hajzlík. 

Že je Jackson chorobný zloděj, kleptoman, který si prostě nemůže pomoct, Elisa zjišťuje v době, kdy mizí taburet v obýváku (škoda, že simíci všechno cpou do imaginárních kapes, ráda bych to viděla reálně :D). Následně ho žádá, zda by nemohli být pouze přátelé a ačkoli k němu mnoho citů stále chová, už se s ním poté nevídá.