čarodějnice s kotlem kávy

Měla jsem v hlavě, jak co bude, jak to bude vypadat a jaké to bude. Někdy tomu všemu stačí věřit a ono to tak opravdu je. Někdy, hlavně u té části, jaké to bude, potkávám mírné zklamání, protože si to většinou představuji nějak jinak.  Pravděpodobně ty pocity tahám z nějaké vzpomínky nebo jejich celého seskupení. Třeba letní rána, večery, spíš takové ty abstraktní a pocitové věci. Jde o věci, které teprve budou. Třeba na konci zimy nějak uvnitř sebe vím, jak hezké je léto a jak voní, jak ho cítíte uvnitř, ale ono to je nakonec docela jinak. Přesto vím, že to tak určitě bylo, musí to být vzpomínka, protože ten pocit, tu myšlenku na to, mám odněkud ze sebe, ne vymyšlenou. Je to velká součást mého dumání nad světem a děním obecně. Ani ne proto, že by to ve výsledku bylo špatně, je to prostě jen tak docela jinak a někdy mě napadá, kde se to vzalo, kam tamto odešlo, bylo to vůbec? 

Po skončení krátce trvajícího vztahu s Jacksonem se Elise sám ozývá Joseph, který ji kdysi nechal samotnou trčet v baru a už se neozval.  Omluvou mu budiž to, že v té době přišel o staršího bratra a řekněme, že tedy měl důvod stranit se společnosti. Elisa i navzdory minulým zkušenostem přijímá jeho pozvání ven a dává mu, tedy prozatím jejich přátelství, druhou šanci.