Srpen 2020 - přečtené knihy
Co jsem přečetla za srpen? Není toho moc, možná tak akorát. Popravdě tu poslední knihu jsem ještě tak docela nedočetla, protože mě potkalo takové to období, kdy mi čtení jaksi "drhne", ale zbývá mi už jen opravdu pár stran, proto tu určitě může být.
Misery - Stephen King
Je nesmírně úžasné mít za nejoblíběnějšího spisovatele někoho, komu vydali knih, že byste převrácením poliček s nimi mohli úspěšně spáchat sebevraždu. Když mezi tím vším totiž čtete normálně i cokoli jiného, máte od něj pořád po čem sáhnout, protože ani z daleka nemáte přečteno vše.
Jelikož si navíc vybírám konkrétní vydání knih, je sehnání některých pro mě trochu bojovka, a tak mám o zábavu postaráno dlouhé roky i na další roky dopředu.
V srpnu jsem konečně sáhla po Misery. Do přečtení jsem nechtěla v žádném případě vidět film, tudíž mi kniha i dnes mohla nabídnout pořádnou dávku napětí a já si ji užila jak jen to šlo. Psychopatická Annie je naprosto precizně vykreslená (Vtipná část celé věci - na jejím místě jsem si představovala svoji šéfovou.) a celé mě to bavilo natolik, že mi ani na začátku srpna nevadilo pohybovat se v prostředí plném sněhu. A to mě tyhle věci většinou dost ovlivňují. Mám tak zase odškrtnutou další Kingovku... Není čas zahálet, jen u mě na polici jich čeká ještě docela dost (v průběhu léta jsem se ve shánění dosud pro mě nesehnatelného docela činila).
Sundej mi měsíc - Gregory Hughes
Tahle knižka byla taková hrozně divná, ale zároveň pěkná. Její děj je totiž souhrn bláznivin, neskutečných šíleností a nepravděpodobného vývoje. Přesto to autorovi docela funguje. Povedlo se mu i tak dát dohromady rychle plynoucí, zábavný, ale i velmi citlivý příběh. Za mě rozhodně dobrý, i když to bylo velmi zvláštní.
Dám ti slunce - Jandy Nelson
Tady mi chybí ještě pár stránek do konce, ale už teď vím, že je to úžasná knížka. Má toho v sobě tolik, u čeho si řeknete nebo prostě jenom máte pocit, že to je ono. Že takhle má taková knížka vypadat, takhle to má být. Ohromně se mi líbí uvěřitelnost vyprávění a dění, především bez idealizace zobrazený sourozenecký vztah. Jak můžete jednoho člověka mít rád a za sekundu nejvíc nenávidět, být mu největším rivalem i mu zároveň přát a přes to všechno vlastně nezměnit podstatu vzájemného vztahu.
Za mě rozhodně moc hezká knížka, tak akorát ideální na léto.
Misery je moc fajn. S Kingem naprosto souhlasím s prvním odstavcem. :-D Jinak já mám nejradši ty paperbackový vydání, co vycházely tak cca 10 let zpět. :-D
OdpovědětVymazatMěsíc vůbec neznám :-D
A Dám ti slunce jsem nečetla, ale znám. Každopádně bych ho neřekla do tebe, že ho budeš číst. :-D Každopádně když se ti tak líbila, možná, když ji někde potkám, na ni kouknu...:-D
Ty dvě knížky po Kingovi nejsou moje. Mám je půjčené. Takže Dám ti slunce bych si asi jen tak nekoupila, ale na doporučení jsem si to přečetla a je to fakt moc hezké.
VymazatJá myslím, že bychom měli vědět, co čteme - u hodně lidí si všímám, že si u knížky stěžují na něco, co už z její podstaty bylo zřejmý, že to bude. Třeba si vzpomínám, když jsem před lety četla Rudá jako rubín. Za mě !ve svém žánru! docela parádní a s chutí jsem se koukla na filmy, když jsem je potkala... Ale kdybych si stěžovala, že to byla hovadina, protože jsem chtěla číst nějaký kvalitní mord a nedostala ho, byl by to čistě problém mojí hlouposti. :D
Ono je totiž Dám ti slunce hrozně krásně napsaný. Jak se střídají úhly pohledu v různých časových rovinách a celkově ten motiv hledání svých ztracených poloviček, ať už v romantickém nebo rodinném smyslu.
OdpovědětVymazatI tak si toho přečetla dost na mě. :D O Stephenovi Kingovi pořád někde čtu a ještě jsem jeho knížku neměla v ruce. :D
OdpovědětVymazat