Paní, vezu vám to chcaní!

 

Všední dny se občas vytasí s nečekanými situacemi všeho druhu. Když se věci správně sejdou, můžou mít takové zážitky i nádech absurdna, až vyznívají docela vtipně. O to víc, když si začnete všímat, že v něčem kopírují to, co už jste potkali. 

Neumím to lépe vyjádřit, ale jako dobrá modelová situace můžou sloužit třeba i moje postřehy ze čtení. Už nějaký čas se mi stává, že ačkoli bych to dopředu nějak plánovala, mnou čtené knížky rády opakují jména. A to taková, do kterých bych to většinou ani neřekla. Např. čtu knihu, kde se vyskytuje Mattie a hle, když pak sáhnu po další, je tam také Mattie. Mimo jiné tam je ale také postava, která má příjmení Carmichael. Postavu s takovým příjmením samozřejmě potkám v knize další a v další potkám Annie, která se vyskytovala v knížce, co tam byl i ten druhý Carmichael. Chápeme se? Prostě takovýhle věci, kterých když si začnete všímat, začne vám vesmír připadat jako dědek s divně vyvinutým smyslem pro humor. 

Na podobném principu funguje řada jiných věcí, docela nepravděpodobných věcí. Např. na internetu na mě vyskočí sušený dračí ovoce v akci. Nemám žádnou nutkavou potřebu ho jíst nebo kupovat. Ani v ještě větší akci. Prostě nijak zvlášť neprahnu po dračím ovoci. A týden nato přinese mamka od známého, co dorazil od rodiny z Vietnamu, dračí ovoce... 

A víte, že mě ani nenapadlo, když nějaká random paní na internetu řešila, jak má zatraceně vzít vzorek moči od feny, že si stejnou challenge dám záhy taky? 

Bod navíc pro mě ale! Ta paní tu moč pak určitě nevozila po světě na kole. A že to byla pořádně naklepávací jízda. 

Zárodek celé dnešní situace se začal skládat už dřív než jsem si ho stihla všimnout. Lara si zřejmě rozhodla pořídit zánět močových cest nebo podobný neduh. Ona je asi defektní až hrůza a při včerejším hovoru s veterinářkou padlo rozhodnutí.

"A zvládnete odebrat nějakou moč?"

"No... Ale jo, asi jo." 

A tak jsem dnes na ranní venčení vycházela vybavená kelímkem a skleničkou od jogurtu. Jako profesionální chytač moči. 

Jelikož je Lara v tomhle směru žena čistě praktická, zvedá nohu jako pravý chlap, tudíž jsem hned přispěchala s kelímkem od salátu, jakmile zvedla nohu. 

Protože je ale také lehko rozptýlitelná (když se ve správný moment někde něco šustne, zapomene i na vlastní sraní), děsila jsem se toho, že jakmile zaregistruje kelímek, vytřeští oči, odskočí a zařekne se celý den nečurat. Nakonec to skončilo jen u vytřeštěných očí. Sláva sláva! 

A tak si tak jdu.

Načuráno v kelímku (bez víčka, žejo, protože to přece přeliju do té skleničky!) a potřebuju se dostat jenom za zatáčku, abych viděla, že nikdo nejde... Víte, abych stihla zareagovat, kdyby pes nebo tak... 

A zakopnu o kořen. 

Nemá smysl se moc vykecávat. V tu chvíli jsem fakt viděla, jak mi ta žlutá vlažná věc, co určitě není čaj, vylétá na hlavu a ještě k tomu se celá vylije. No, naštěstí jsem to viděla jen ve své hlavě a reálně se to nestalo... 

Veterinářka dělá ve městě od jedné, cestou si pro to možná dojede nebo se nějak domluvíme. Dopoledne dělá výjezdy. Ale musí nečekaně k nějakému psu. Na druhou stranu takže nepřijede pro čurání, čurání musí za ní. 

Ještě, že bydlí ve vedlejší vesnici přes polňačku. 

Bylo by vtipný, kdybych to cestou vylila do kabelky, zapomněla doma nebo se s tím vysekala. Ale takhle blbý čůrací story naštěstí nemám.