Edovo ranní vystoupení

Když vám ráno před pátou, kdy doopravdy netušíte, že je před pátou a cítíte se spíš tak na tři ráno, začne zpívat Ed Sheeran, není to v žádné z možností zrovna sláva.  Buď ho máte na budíku, což je pořád lepší než třeba siréna, ale pořád je to budík, a nebo to vůbec nezpívá Ed Sheeran, tudíž to dost pravděpodobně ani neumí a jenom vás budí nesouvislými skřeky. 

Spokojeně si spím, myši celou noc nekoušou - mám totiž takovou vychytávku, u které si nejsem jistá jestli opravdu funguje nebo jsem měla zrovna jenom štěstí - a najednou začne řvát kočka kousek od mého okna, co vede do cesty a shodou okolností je nad mou postelí. Mňouká a pláče a dělá ze sebe chudáka, přičemž mě už v hlavně naskakuje, jak toho Sajrajta uškrtím a pověsím do túje... Žije tu na pozemku totiž kocour. Babička mu říká Mikeš, ale už v jeho kotěcím věku jsme ho s Luckou překřtily na Sajrajta, poněvadž se sem nastěhoval neohlášeně a se suverénností bengálského tygra minimálně. Říkat mu jen prostě Mikeš dostatečně nevykreslovalo jeho drzost. 

Tenhle kocour, ač už je dávno dospělý, má hlas, kterému se nejde nevysmát. Jednou jsem takhle šla zachraňovat nějaké uvízlé koťátko z keře a on tam ve skutečnosti skučel tenhle debil. 

A tak jsem v ty tři ráno, které byly ve skutečnosti pět, celá rozespalá vylezla ven a šla za branku na cestu zpacifikovat toho řvoucího Sajrajta, co mě nenechá spát. No a našla jsem Eda. I když jsem došla, pořád zpíval se stejnou ukrutností, s jakou spustil před deseti minutami tou dobou a strachy přede mnou utíkal. Tak jsem donesla jídlo. Na to se vrhnul jak kdyby týden nejedl a naráz sežral dobrých 400g masové konzervy. 

Strčila jsem ho přes plot na zahradu, aby ho nic nepřejelo a šla se pokusit znovu spát. 

Mezitím ale z baráku vylezla Lucka, šla pustit Drigina a kolem to začalo žít. Zalezla jsem si k sobě, zamkla a už jen tlumeně občas slyšela falešný zpěv našeho vesnického Sheerana, jak tak bloudil po zahradě v pomalu ustupující tmě. 

Popravdě... Myslela jsem, že domácí osazenstvo koček ho bude šikanovat a Drago, že ho bude nesnášet - u cizích koček to tak běžně mívá. Drago si ho ovšem ihned zamiloval a z místních ho nemá rád jenom Číro. 

Zabydlel se, jak kdyby mu to tu patřilo a vždy, když zaslechne, že se někdo pohybuje po zahradě, s hlasitým mňoukáním se řítí vstříc pozornosti. Celý den tedy v podstatě bez přestání mňouká a něco žere. Zvláštní, že ještě nebouchnul. Jeho zas žrala armáda blech, tak se s ní možná o energii nabytou z jídla musel dělit. Vsadím se, že jinak vyhrožovaly totálním vysátím. 

A tak nějak doufám, že jestli mu tohle někdo přichytal úmyslně, tak že shnije v pekle.