Trable s Edem

 Nejsem úplně fanoušek koček. Smrdí a tak... Existenci kočičího záchodu v obydlené místnosti jsem schopná tolerovat na návštěvě, přes práh mi ale bedýnka s pískem na kočičí bobky nesmí. Navíc mě šíleně dopaluje to kočičí sráčství, se kterým jsou s klidným svědomím schopné jít a načůrat do postele, tašky nebo s jakou přesností blijou jenom na koberečky, i když je všude kolem lehko stíratelná podlaha... A ještě se u toho všeho tváří jako: Můžeš si za to sama!

Nenechte se zmýlit, já kočky ráda mám - jako jiná zvířata. Ne sice tak jako psy, ale dostatečně na to, aby mi přišly roztomilé (když jsou, všechny totiž nejsou)

Úplně neplánovaně se navíc stalo, že jsem nedávno s kotětem uzavřela smlouvu na dobu neurčitou o lovu myší, stravě a dostupného útočiště... Mám ale pocit, že ono ji nějak nečetlo. 

Coby malá třasořitka, tehdy ještě ne zcela zbaven blech, usídlil se mi Edík pod schody, kde už má tedy vybudovaný teplý pelíšek chráněný před deštěm a oficiálně tam bydlí. 

Mám ale podezření, že toto místo bylo vybráno s největší rozvahou, strategicky... Odtamtud má totiž vždycky jasný přehled, kam jdu a s radostí se vždycky přidá taky. Jediná možnost, jak ho od takového rozhodnutí odradit je, nasypat mu plnou misku jídla a utíkat pryč. 

I tak se nám jednou přihodilo, že už dostatečně vzdáleni od domova, najednou se za námi v poli přihnal Edík a šel s námi, nebo vlastně běžel, skoro pět kilometrů celkem svižnou procházku.

Minulý týden ve středu jsem si chvíli myslela, že se už i tenhle postup podařilo překonat, protože se nám povedlo odejít na procházku bez Eda pod nohama i bez Eda mňoukajícího v dáli. Po příchodu domů nás ale vítala zrzavá koule stočená na křesle. Taky aby s námi šel, když byl u mě doma, že... 

Pronásledování a domácí teror neustává. Ed po jedné večerní procházce spáchal pokus o sebevraždu, když s obrovskou řachou skočil proti dveřím. Jednoho večera jsem ho naopak našla v koupelně, kam se dostal oknem. 

Asistoval u včerejšího skypu a jak nás slyšel i potom, co byl odvelen zpět ven, došel jiným oknem.

I přes veškerou jeho snahu, stále platí, že tady s námi prostě bydlet nemůže. A to i z mnoha jiných důvodů než jsou mé nesympatie ke kočičímu záchodu. Jsem vcelku přesvědčená o tom, že nehlídaná Lara by velmi rychle přetočila společnou hru v dost nebezpečné zadupání do země a následné zbavení hlavy. Ale vysvětlete mu to...