Září 2020 - přečteno

V září jsem četla hodně málo. Doopravdy bych tu nejspíš měla mít jen jednu knihu. Tu druhou jsem totiž dočetla až v říjnu, ale její převážnou většinu se mi povedlo přelouskat ještě v září, proto ji sem zařazuju rovnou taky. 

Mackenzi Lee - Dějiny světa v 50 psech

U téhle knížky jsem nejdříve myslela, že ji budu mít rozečtenou dlouho a jen tak čas od času přečtu jeden příběh, po čase další... Rozhodně ne, že ji budu číst souvisle, klidně i hned několik kapitolek po sobě. Ale stalo se. Není to žádný trhák, od kterého by se nešlo odlepit - však je to populárně naučná literatura, ne zrovna akční krimi thriller - ale mně se to prostě moc líbilo a nějak se stalo, že za chvíli jsem měla přečtených všech těch 50 psů. Pro čtenáře, co má rád psy, je to určitě skvělá knížka. Pro ostatní zřejmě už ne tak moc, ale zajímavostí je v ní opravdu dost a ne o všech psech v dějinách se tak docela obecně ví. 

Stephen King - Ústav

Čerstvá novinka, kterou jsem předobjednávala, protože jsem si to chtěla přečíst co nejdřív samozřejmě a taky za zvýhodněnou cenu, protože už tak byla drahá jak blázen... Protože Kingovky prostě táhnou a ceny podle toho vypadají. Doopravdy, někdy se mi až protáčí panenky, když vidím "blbej paperback" v knihkupectví, ale protože je od Kinga, je oceněn, jak kdyby měl ty stránky pozlacený. 

Ústav je skvělý. Byla tam místa, ve kterých jsem se od knihy opravdu nemohla odlepit, přesto to nepatří mezi moje úplně top knihy od Kinga - dovedu si však představit, že kdybych se teď vrátila do věku, ve kterém jsem s jeho knihami začínala, vůbec by mě neodradilo, kdyby zrovna tato byla první volba a zřejmě bych z toho byla ještě nadšenější než jsem teď. 

Téma je takové...vcelku vděčné. Zvlášť teď, kdy mi přijde, že docela frčí. Nehledě na aktuální módnost, přijde mi, že lidi se schopnostmi všeho druhu, ať už se s nimi narodili nebo byli cíleně geneticky upravení, neetické zacházení s nimi, ať už pod utajením vládního projektu nebo ve sklepě zblblýho úchyla, snaha použít takové lidi k něčemu většímu... To už je takový americký folklór. Polednice a čupakabry se můžou jít klouzat. Divnolidi prostě jedou a vlastně ufouni ještě, abych jim nekřivdila. Stačí se jen podívat na celou tu řadu superhrdinů, co jich Amerika má, známější filmy a seriály - Stranger Things například, neopomínejme ani Carrie nebo Žhářku od Kinga, nebo i ty méně známé. Mnohokrát se mi do hlavy vkradly vzpomínky na seriál Hanna, co jsem sledovala letos na jaře, ale párkrát se mi vybavila i OA, což byl fakt hodně zvláštní počin, který se mi ale docela zaryl do paměti - asi právě tím, jak to bylo echt divný. Bylo to tak divný, až vlastně dobrý a originální. 

Jmenovat bych mohla ještě dál a v podstatě bych se dostala k myšlence, že je to téma těžce neoriginální. Ale ta knížka byla stejně skvělá.