čarodějnice s kotlem kávy

Když vám ráno před pátou, kdy doopravdy netušíte, že je před pátou a cítíte se spíš tak na tři ráno, začne zpívat Ed Sheeran, není to v žádné z možností zrovna sláva.  Buď ho máte na budíku, což je pořád lepší než třeba siréna, ale pořád je to budík, a nebo to vůbec nezpívá Ed Sheeran, tudíž to dost pravděpodobně ani neumí a jenom vás budí nesouvislými skřeky. 

  Všední dny se občas vytasí s nečekanými situacemi všeho druhu. Když se věci správně sejdou, můžou mít takové zážitky i nádech absurdna, až vyznívají docela vtipně. O to víc, když si začnete všímat, že v něčem kopírují to, co už jste potkali.  Neumím to lépe vyjádřit, ale jako dobrá modelová situace můžou sloužit třeba i moje postřehy ze čtení. Už nějaký čas se mi stává, že ačkoli bych to dopředu nějak plánovala, mnou čtené knížky rády opakují jména. A to taková, do kterých bych to většinou ani neřekla. Např. čtu knihu, kde se vyskytuje Mattie a hle, když pak sáhnu po další, je tam také Mattie. Mimo jiné tam je ale také postava, která má příjmení Carmichael. Postavu s takovým příjmením samozřejmě potkám v knize další a v další potkám Annie, která se vyskytovala v knížce, co tam byl i ten druhý Carmichael. Chápeme se? Prostě takovýhle věci, kterých když si začnete všímat, začne vám vesmír připadat jako dědek s divně vyvinutým smyslem pro humor.  Na podobném principu fungu...

V letošním roce jsem se s velkým nadšením pustila do takových "zahradnických experimentů". Že už je na čase, abych zvládla vypěstovat i něco přínosnějšího než jenom bylinky. Sice jsem si nenechala ujít řadu okrasných kytek, povedlo se mi ze semínek vypěstovat cínie a astry, dokonce i ty zuzany od Gabči se nakonec probudily k životu a jsou všechny krásné. 

Najděte si na oficiálních stránkách přírodní rezervace označený okruh.  Jděte podle toho, jak ho označili a jak popsali na svém webu. A je to! Ztratili jste se.