čarodějnice s kotlem kávy

Doby, kdy jsem psala někdy i dost obsáhlé recenze, jsou dávno pryč. Tenhle vlak asi nebudu, nejspíš ani nechci dohánět, přesto se mi občas chce sesumírovat, co jsem přečetla nebo rozečetla, jak to na mě působilo, co mi vadilo, co se mi líbilo... Ano, mám profil na databazeknih, ale tam to udržuju spíš jenom tak pro přehled... A proto se aktuálně vrhám do psaní souhrnů toho, co jsem přečetla. Mám v plánu to samozřejmě dělat každý měsíc, ale raději nic neslibuju. :D

Komáři žerou, voda v rybníce ubývá, řasám se daří víc a víc, některé večery jsou dokonce i příjemně teplé (letos fakt docela zázrak), cvrčci vržou starou dobrou melodii, broskve konečně zesládly a slunce pořádně pálí. Část léta máme za sebou a jak mě za dob školní docházky strašila máma, půlka prázdnin už je fuč!  Letošní rok jsem vítala s jakýmsi radostným pocitem. Prvního ledna bylo navíc tak krásně, až bylo strašně lehké uvěřit, že bude krásně už navěky. Plány se rýsovaly, ale všechno bylo daleko.  V době před karanténou, v nejistotě, jestli úderem dalšího týdne budu vůbec moct oficiálně vyjít aspoň na procházku, kdy jsem šila roušky do půlnoci a při tom alespoň částečně zachraňovala nějaké zbytky duševního zdraví některých narušenějších jedinců ze vsi, kteří toho i bez korony mají dost, jsem k létu upínala své naděje na vyplnění těch plánů a i když padala jedna opatření za druhými, i v průběhu karantény, vylidnění měst a zahlcení našich, jindy krásných a klidných...

Momentálně mám hodně velkou chuť blogovat. Může se to změnit, nemusí... Kdo ví. Ale asi nechci psát, že odteď budu pravidelně psát, protože to stejně nejde dodržet. Buď se mi bude chtít nebo ne. Stejně jako mám někdy pocit, že je úplně nejlepší den, a to už od rána, a najednou se to ještě v průběhu dopoledne změní.  Možná prostě jen občas poslechnu náhlé nutkání něco jen tak, možná pro klid duše, možná pro takové preventivní pročištění mozku, nacvakám na klávesnici. A dost možná to nikdy nebude mít žádnou velkou hodnotu nebo přínos.  A co vlastně?  Se stejným náhlým popudem jsem doma zasázela zázvor. A možná chcípne, možná ne. Asi takhle funguje vlastně všechno.